Prázdniny k nezaplacení

16. srpna 2017 v 16:58 |  Má slova
Šílené, šedivé a vysoké budovy mizely pomalu, ale jistě za mými zády. Začouzené uspěchané město jsem měla doslova za zádelí. Se zatajeným dechem, co bude dál, s nervozitou v konečkách svých prstů a se zatlačenou slzou v oku po loučení s láskou, jsem se sama na vlastní pěst rozhodla skočit do vody plné dobrodružství, nepřetržité soustředěnosti, zodpovědnosti a možností udělat několika desítkám dětí nezapomenutelné prázdniny.

A tak jsem stála na té známé půdě, kam se rok co rok vracím, pokaždé v obavách, respektem, ale zároveň se vzrušením, nadšeností a zvědavostí, co mě čeká a nemine.

Jeden den Tam, je jako měsíc prožitků v každodenním rutinním světě. Možná i více. Někdy se zdá, že Tam plyne čas pomaleji, či má den více hodin.

Bylo to kouzelné.

Když poslední kilometr do cíle, který měl vést turistickou pěšinou, se změnil v zahuštěné kukuřičné pole bez cesty, kdy se mezi klasy nacházelo spoustu bahnitých stop čuníků.
Když se z pubertálních kluků přeměnili na bojovce galantní ochranáři, kteří dělali vše proto, aby se jejich slečny cítily v bezpečí.
Když na azurovém nebi denně kroužila káňata a nad hlavou nám s naprostou volností přelétávali volavky a čápi, kteří pokaždé na chviličku přerušili nástup.
Když jsme v tiché noci pod širákem v zřícenině koukali skrz větve posvátného smrku na Malém Blaníku na nebe poseté hvězdami.
Když za praskání ohně se vteřinu po vteřině přidávalo další a další hluboké odfrkávání usínajících dětí.
Když se nad táborem objevily dvě duhy a já matně vzpomínala, kdy jsem duhu viděla naposledy.
Když jsme za doprovodu cvrlikání pozorovali zrna hvězd s mléčnou dráhou s otevřenou pusou a neuvěřitelně silným pocitem vděčnosti za tak krásné chvíle.
Když nám motýli odpočívali na hřbetech rukou.
Když se k nám při bojovce zvědavě plazili na průzkum lišky a zajícové.
Když jsem po dlouhé túře s vyhládlým žaludkem spatřila v kuchyni své oblíbené jídlo.
Když jsem v rozpáleném poledni skočila do vody a položila se na hladinu s veškerou odevzdaností a uvolněností.
Když nám zpívaly žáby svojí noční symfonii ze vzdáleného rybníka tak hlučně, jako by byly pár centimetrů od nás.
Když jsem si lehla do lesa a pozorovala naklánějící se koruny stromů, nedaleko slyšela tlučící rány do stromů od opeřených přátel a přišla si, jako kdyby se zastavil svět.
Když si západ slunce každý den hrál spolu s mraky s jinými tóny těch nejpříjemnějších barev letní oblohy.
Když nám měsíc v úplňku svítil na cestu tak, že jsme si připadali jako kdyby byl den.
Když jsem skočila do zabahněných holínek ještě z minulého roku a mohla tak skákat do všech kaluží, které jsem cestou potkala.
Když jsem si poprvé sedla do mraveniště s rezavými mravenci, které ze mě ještě vypadávali po zbytek dne.
Když jsem od dětí uslyšela, že jsme s parťačkou byli za posledních 8 let jejich nejlepší vedoucí.
Když se při loučení všem dětem valily potoky slz po tváři a měla jsem co dělat, abych se k nim nepřidala.

A celkově ten kouzelný pocit, že víte, že jste součástí něčeho velkého, jedinečného, smysluplného, je nezapomenutelný a odzbrojující.

K tomu když přidáte jistotu, kdy za vámi stojí silný tým, nejlepší přátelé, se stane léto opět nezapomenutelnou a obrovskou studnou zkušeností a osobního růstu, ze kterého budete čerpat po zbytek roku, i když celá tahle pouť s překonáním vlastních bariér, omezení, už skončila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 16. srpna 2017 v 18:07 | Reagovat

Opravdu prázdniny jak mají být :-)

2 Dagmar Tomášková Dagmar Tomášková | Web | 16. srpna 2017 v 19:06 | Reagovat

To je taková krása...vše co tady bylo řečeno mi něco říká. Prostě NÁDHERA!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

2015 Design by TheRealTrue22