Přátelství

28. září 2012 v 1:13 | Paní Realita |  Má slova
Přátelství
Existuje několik druhů přátelství. A všechny přitom dopadají ve většině případů stejně.
Máme tady první typ přátelství- čistý, otevřený - nejlepší přítel z dětství. Slibovali si navzájem jak se i v dospělosti budou vídat, budou u prvních krůčků svých dětí, budou společně tahat kočárky, jak budou ve stáří chodit společně krmit holuby, i navzdory tomu, že bude každý z nich žít úplně jiný život,…ale holt ve skutečnosti tomu tak bohužel není. Ještě do studentského období se dá říct, že vše bylo přesně takové. Ve chvíli odstěhování se, stálého partnera, vlastního domova s průměrnou prací vše rozdělila. Když má čas jeden, nemá ho ten druhý a takhle se to věčně střídá. Z 2-4 hodin vídání se denně se stávají dva dny v roce. Ale i za tyto dny jsou vděční a hřeje je na srdci, že když jsou spolu, že jsou stále ti mladí puberťáci, kteří se vůbec nezměnili.
Dále zde máme studentské kamarádství. Z celé třídy jste si zrovna vy dva padli do noty. Jste naprosto stejní. Vymýšlíte oba dva takové hovadiny, že se sami divíte odkud na to chodíte. Profesoři Vás mají jasně zaškatulkované a po celé škole jste známí jako nerozlučná dvojka, která se směje kde se dá. Po čase- dejme tomu po dvou letech- přijde řádné poznání se navzájem a přichází nám první ponorka, se kterou nevíte co máte dělat. Najednou si uvědomíte, jaký ten druhý je se všemi chybami, které mu akorát jen škodí a ostatním včetně vás, neskutečně iritují. Jeden ke druhému hledáte cestu, ale nějak to nejde. Dáváte tomu čas, který vždy ukáže. V tuto chvíli čerpáte od společných přátel, kteří Vás za ty roky okupili. Když se dá vše zase do pořádku, přichází usmíření v podobě první mejdanovské akce. A zde se projeví, jak dokážete mezi s sebou fungovat i mimo školní zdi. Dopadne to tak, že se ti dva pohádají a pak se už navzájem k sobě přetvařují, aby si nedělali zbytečné zlo… Nebo vzniknou první závistivé drby o tom druhém, ke kterému se časem donesou a tím pádem přátelství ze dne na den zmizí z povrchu zemského včetně dobré pozice v kolektivu, kterým tímto krokem přispějete k rozpadnutí ho. Anebo, do třetice všeho dobrého, to dopadne jako u přátelství v prvním odstavci.
Jelikož po všem tom zklamání jste unaveni, dáváte si pauzu a snažíte se bavit s tím, s kým se dá a kdo vám sedne po většině stránkách. Jste však už velmi vybíraví, koho si ke svému tělu pustíte. Proto se s lidmi se kterými si nemáte co říct, nehodláte přetvařovat jako většina a jednoduše se s nimi absolutně nebavíte. A toto období zklamání trvá pár dnů, pár měsíců či bohužel pro dost lidí i několik roků, než si k sobě zase najdou druhou polovičku. Spousta lidí má nejlepšího přítele ve svém partnerovi. To je sice krásné, ale podle mého to není zase tak upřímné a otevřené. Není to o tom, že byste svému partnerovi nemohli říct úplně všechno ( v tomto případě "úplně všechno" neexistuje), vyjádřit veškeré emoce…jde o reakci. Přítel/kyně či manžel/ka Vám nikdy nemůže tak pohotově a bez lítosti, zaujatostí na férovku pokaždé otevřeně odpovědět či poradit jako blízký či nejlepší kamarád. Jediné, co umíme v partnerství dobře je naslouchání a snažení se pochopit toho druhého. Jsme ale někdy příliš měkký, abychom druhému řekli upřímnou reakci, protože nám je ho líto, chováme k němu city, které nechceme zasáhnout a tím pádem častokrát dochází k nevinné milosrdné lži. V obráceném případě, kdy jsme třeba v hádce, tak naopak řekneme naprosto přehnanou reakci v podání "tak tady máš tu moji upřímnost v tom co si o tobě doopravdy myslím!". Když ale máte za partnera člověka, který si neprošel stejnými životními překážkami jako vy, tak Vám jednoduše ani neumí poradit, když přijde z Vaší strany závažný problém- protože nemá takové zkušenosti v sobě jako Vy. K tomu se připojuje Vaše nechápavost, jak něco nemůže pochopit a vyřešit, když je to přeci naprosto jasný - ale pouze takto pro Vás... Než však toto pochopíte, čas uplyne. Ve chvíli kdy Vám to dojde, přichází zklamání, že Váš vztah je sice jedinečný na dnešní dobu, ale partner Vám není schopen nikdy poradit či říct svůj názor na věc. A takhle to přeci nechcete. Nechápete lidi, kteří nedokážou říct svůj vlastní názor. A najednou zjistíte, že s takovým člověkem žijete. Že po celou tu dobu se nevyjadřoval k důležitém věcem ne z důvodu nevnímání, flegmatičnosti, ale kvůli tomu že nezná odpověď a prostě řečeno - neví. Tím se dostáváme zpět k novému budoucímu přátelství, navzdory všem předcházejícím ztroskotajícím. Je to přítel, kterého Vám někdo představil na večírku, akci či přišel do vaší pracovní party, které se věnujete ve volném čase. Opět zde nastává pompézní pubertální jiskření mezi Vámi, jako v situaci studentského přátelství. Jelikož jste oba součást velkého spolku, hrají v tomto případě mezi Vámi obrovskou roli ti, se kterými si také rozumíte, ale ne zas tolik jako vy dva sami sobě navzájem. Zde dochází k první střetům, protože po čase už se s těmito lidmi nebavíte pouze jen ve dvojici, ale individuálně zvlášť- každý sám za sebe, protože už nemáte takové nutkání jako na začátku vašeho přátelství vše dělat ve dvou. A to přivodí jiné informace pro oba zvlášť a dochází tak k neshodám. Najdete si po čase každý jiné kamarády, které máte rádi a většinou jsou to ti, kteří té druhé straně absolutně nesedí a nedůvěřují jim. A jelikož si každá strana obhajuje pořád jedno a to samé dokola, nebo i když jedna ustoupí a pochopí svou drahou polovičku, ta to tak cítit nemusí a zahájí třeba i bojový extrémně vztahovačný postoj. Následují zde slova typu, že se nic neděje, je mi super, nic mi není a jděte všichni k čertu, prožívám nejšťastnější období svého života, ale chovám se úplně jinak, než mě všichni znáte, protože ani sám nevím kdo jsem. Přetvářka. Ale ta nejhorší - přetvářka i sama před sebou samým. Do minulého měsíce jsem o ní nevěděla...
Tento vztah Vás ale poučil ze všech nejvíce. U prvního typu přátelství šlo o čistotu a jistou naivitu, ale přátelství stále přetrvává, i když ne v takové intenzitě. U druhého typu přátelství plný křivých obvinění, špinavých drbů zásadně skrz ně tomu druhému ublížit- to je škola života, že z nejlepšího kamaráda může být během lusknutí prstu nepřítel. Dokázali jste si, že jako jediný se dokážete vzepřít tomu "nejsilnějšímu" článku v kolektivu, sice jako jediní, kterému to přivodilo další studentské roky šikany a kolektivní falešné a strachu plné nenávisti, ale jasně jste splnili svůj úkol - ochránit sami sebe a nedovolit druhým, aby na vás jen tak mohli házet špínu. I když Vás tento vztah maximálně srazil na dno po psychické stránce, kvůli nepochopené síle ovečkovského kolektivu, přesto vítězem jste se stali vy se svojí hrdostí, čestností a vnitřní silou včetně hlasitého upřímného projevu. Potvrdili jste si, že i když každý nemá rád jednu osobu v kolektivu, tak se jí zásadně bojí postavit, i kolektivně, kvůli čemu? Je to naprosto směšný a smutný vůči všem těmto lidem, kteří svůj život marní tím, že se bojí s někým přestat bavit, aby nebyli středem posměšků a šikany. Jste snad dospělí, nebo alespoň to tak o sobě všichni tvrdíte, kdy se podle toho ale začnete doopravdy chovat??
Třetí typ přátelství považujete za vyhořelý na poznání toho druhého a uvědomění si, že je ten druhý úplně někde jinde než vy. V tom ohledu, že vy za ty společné roky jste se posunuli o pár příček výš, zatímco ten druhý zůstal stát na té stejné příčce- to samozřejmě vede k určitému odcizení se. Když si k tomu připočítáte objevenou hysterii až do pozice vymyšleností, maximální emocionální propady, kdy jeden den všechno miluje, energie se rozdává všude okolo něj a seznámení se s půlkou cizích lidí na akci není problémem…, se tyto emoce dokážou do dalších dnů projevit v brečící deprese jak nikoho nemá, jak hrozně vypadá, nikdo si ho nevšímá a nikdo se o něj nezajímá, jak se musí všude vtírat…, tak si uvědomíte, že takovému člověku nemůžete pomoci vy, ať už máte zkušenosti či ne, alejen on sám sobě. Protože jakákoliv pomoc z Vaší strany byla maximálně znegativněna jak ho nechápete, nic nevíte a že to stejně nevyřešíte. Takový člověk Vám potom bude tvrdit do očí, jak mu nic nebylo a jak vše bylo naprosto super? Víc než jasné je, že opět špatní budete Vy. Vy jste se odcizili, vy jste si našli jiné lidi a toho druhého zamáčkli do země, Vy jste nepomohli jako on před rokem Vám atd. Je to marné volání o pomoc si k sobě přivázat někoho, kdo žije už jiný život než ten druhý, který to absolutně nepochopil a pořád kolem sebe kope a není schopen si ani sobě do zrcadla přiznat kdo je, jak je vztahovačný, že lže sám sobě a jak je psychicky labilní, protože jeho přirozené chování si uměle vytvořil a proto zde dochází k těm hrozným emocionálním propadům, které asi považuje za naprosto normální. Tento vztah Vám pomohl poznat úplně jiného člověka, kterého jen tak někde nepotkáte.. Uvědomili jste si jak i tací lidé, kteří jsou chytří a nedůvěřiví jsou snadno zmanipulovatelný a naivní až se tomu nechce věřit. A to nejdůležitější- naučili jste se i milovanému člověku říct upřímnou pravdu, kterou jste do té doby neuměli říct, protože jste se báli. Výsledek nebyl překvapivě pozitivně vzatý s poděkováním upřímnosti, ale bouřlivě vzteklý s neuvěřitelným obhajováním a nepochopením… A to je život přátelství- nikdy nevíte, který máte zrovna před sebou…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

2015 Design by TheRealTrue22