Rodiče vs. jejich děti

16. října 2011 v 23:56 |  Má slova
Tento článek bych chtěla věnovat pro všechny rodiče, které se v následujících slovech najdou. Jsou to moje poznatky za dobu, co pracuji s dětmi. Píšu si ke každému dítěti, které mám na starosti hodně dlouhou dobu jeho povahové vlastnosti, chování- prostě všechno, co možná ani neví jeho rodiče...
Jedním z odhalujících pravých momentů v chování dětí je v prostředí, kde jsou bez rodičů. Kde mohou/musejí být dost dlouhou dobu, takže většina těch rozdílností v jeho výchově se mezi celým týmem dětí zviditelní a vy si jich tak můžete všimnout-zareagovat-varovat rodiče-pomoci oběma stranám.
Vím, že to nikdo moc nechce řešit, ale pokaždé, když vracím třeba po táboře po 20 dnech děti jejich rodičům, jsem zklamaná.
Nechápu, proč si někdo tak bezpáteřní je schopnej pořídit dítě, o který nejeví žádný zájem a řeší jenom svou sobeckou osobu jak nic nezvládá, nestíhá, nemá peníze, je unavená neustále a natolik, že své dítě nic není schopný naučit, vychovat a nedat mu ani základy hygieny atd.
Uvedla bych ještě svůj vedlejší názor v tom, že je rozdíl mezi učitelkou a výchovným pracovníkem na táboře. Učitelka je s dětmi sice skoro celý rok, ale každý den se děti vrací domů- děti to ví, jsou krátkou dobu ve školce/škole, takže jejich projev nemůže být podle mě nikdy tak výrazný v přirozeným prostředí- jako na táboře, kde je se svým výchovným pracovníkem a oddílem 14-15 hodin denně po dobu 20 dnů- kde je s nimi jenom on sám a nepřetržitě! Ve školkách/ škole se Vám učitelky střídají po 5ti hodinách/ ve škole ještě třeba méně- nemají jednu a tu samou učitelku každý den a navíc nejsou u dětí pořád...
Z kterých pak rodičů se věnuje svému dítěti formou her/povídáním si/vytvářením něčeho potom, co jej vyzvedne ze školky/ze školy? Kolik času každý z rodičů věnuje DENNĚ svým dětem? A to pozor, neberu děti jako malinkaté prcky. Copak si Vaší pozornost nezasluhuje Vaše dítě, když už dosáhne nad 12ctého roku? (Bereme beználadovost puberťáku, ale zrovna v tomto období může vzniknout spoustu špatných věcí, kam může dítě spadnou- mě osobně se poprvé v tomto věku týkalo kouření, krádeže v obchodech a připluly do naší školy tu dobu poprvé tvrdé drogy = úpadek do špatné party- hledání sebe samotné). Doma jsem všem samozřejmě byla ukradená, jsem vychovaná bez lásky a komunikace v rodině- já taková ale nejsem a rozhodně takovou výchovu nebudu jednoho dne předávat svým dětem, protože mě samotnou to hodně let trápilo, proč to doma takhle funguje. Hodně let jsem strávila nad tím, proč má matka mi není schopná dát pusu na dobrou noc, říct mi, že je na mě hrdá/má mě ráda atp. Když jsem dospěla, vše jsem ji to řekla a ona to odůvodnila slovy, že měla taky takovou chladnou výchovu a že za to může její mamka a táta. Zodpovědné od dospělého člověka s vystudovanou dětskou psychologií tohle říci, že? Je zajímavé, že u mého bratra její matčina láska fungovala úplně normálně....
Spoustu dětí v 8-9ti letech si dnes neumí zavázat tkaničky, protože jsou rodiče líný a rozhodli se, že svým dětem budou do konce jejich nesamostatnosti kupovat jen boty na suchý zip.
Nikdo z nich si nemyje ruce (ani když je mají od hlíny) před jídlem a ani nikdy po záchodě.
Spoustu dětí si nepozná své oblečení- tím nemyslím dvacatero černých ponožek, ale velké kusy oblečení...
Tento rok jsem se setkala s klukem, který mi řekl, že je u něho normální (v devíti letech), že si po velký neutírá zadek. (!!!!!)
Mé překvapení ze strany rodičů (neříkám, že všichni) se ani nezeptají na jedinou otázku, jak se chovalo jejich dítě/ jak se mělo jejich dítě těch dlouhých 20 dní na táboře!
Pak máme tady ještě jednu odrůdu- rodiče co se zeptají, ale absolutně vám neodpoví- koukají na vás, jak kdybyste si celé povídání o jejich dítěti vycucali z prstu a ještě se div nediv urazí, otočí se na podpatku a odejdou! Copak za to můžu, že se jim třeba příkladově 3x denně podělával kluk??
Spoustu z rodičů se mi ani nepředstaví, nepodají ruku- žádná komunikace. Z každého rodiče musím pokaždé dostávat milion otázek informací o stavu jejich dítěte - alergie, nemoci, jídlo, problémy zdravotní/ v chování atp. Většina z nich mi ty problémové části odkývá až při vrácení jejich dětí se slovy :,,No to on dělá..No ona už je taková.. No ona to někdy nestíhá, to se nám stává hodněkrát v týdnu..."
Pak je ještě druh rodičů, kteří věří všemu, co jim jejich dítě řekne. Takže když si stěžuje na svoji učitelku, tak rodiče okamžitě volají do školky paní ředitelce? Proboha, kde to žijeme?! Učit děti zbabělosti a nefér řešení problému za něčími zády! Ještě se špetkou arogancí...
Jsou taky rodiče, kteří za 20 dní na táboře poslali svému dítěti jen jeden pohled (zatímco ostatní dostávají tak 2 denně)... Řeknu Vám, vážně skvělý utěšovat toho malého každý den a vysvětlovat mu proč mu rodiče zase nenapsali a vymýšlet si historky...
Na jejich místě to má vypadat asi takhle:,, Dobrý den, moc mě těší já jsem X a toto je můj manžel Y a náš syn Z.... Nejí ryby, houby, má alergii na vosí píchnutí, musí si píchnout okamžitě injekci po štípnutí, je hodně stýskavý, často se budí a nemůže usnout a kolem 2hé ráno se musí budit, aby se nepočůral. Neumí vůbec plavat. Nedávno nám umřela babička, tak jen abyste byla seznámena s rodinnou situací a dokázala předejít nepříjemným situacím....
Berete své děti na výlety? Procházky? K prarodičům? Učíte se s nimi? Podporujete je ve sportu, četbě, aktivitám? Chodí Vaše děti skoro každý den s ostatními dětmi si hrát VEN (ne na procházku do Mekáče nebo do kina)? Snažíte se do nich nedostávat tučná, nezdravá, chemická jídla a pokaždé vše, na co si ukážou prstem? Nepodporujeteje v tom, aby hrály vražedné hry na počítači? Mají Vaše děti naučený pravidelný denní režim? Respektují Vás? Poslouchají Vaše pokyny? Pomáhají Vám v domácnosti? Učíte je samostatnosti? Dáváte jim najevo svoji náklonnost, lásku a jste zároveň spravedliví a přísní?
Asi se vám tohle zdá nemožné, ale měla by to být samozřejmost si najít alespoň na půlku z vyjmenovaných věcí čas. A vsadím se, že čtvrtina z Vás tohle vše pro své děti děláte, protože si uvědomujete, že jste tu pro ně a je Vaše povinnost jim dát to nejlepší, co ve Vás je!!!!
Nechci, aby mé děti dopadly jako můj nesamostatnej, rozmazlenej, bez respektu bratr, co nesložil za celých svých 13 let puzzle, lego, skládačku (ani kinder vajíčko mu nešlo), papír, nic neslepil dohromady, nic sám od sebe neuklidil, nic se sám od sebe nenaučil, nic nevyhledával za informace a to nejhorší- když nebyl u počítače nebo u televize, tak v pokojíčku seděl na posteli a koukal do zdi- nebyl vůbec schopný si najít jakoukoliv jinou činnost- v dětství si nebyl schopný hrát jako dítě. Nikdy nerozbil okno míčem, nevylezl na strom, neudělal si oštěp nebo prak (jako já v jeho věku)... Snažila jsem se ho obrátit lepším směrem- hrát si s nim, najít mu sport, co by ho bavil, ale už bylo moc pozdě a tuto práci měli zastat hlavně rodiče a ne jen jeden člen rodiny v roli nerespektovaného "buzerujícího" sourozence....
Dejte svému dítěti to pravé dětství...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Zaujal Vás tento článek?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

2015 Design by TheRealTrue22